Padesát odstínů

Ano, vím, že jsem sto let za opicema. Že každá žena nad 20 let už ji četla minimálně 5 x a viděla 10 x… Ale mě to prostě nikdy nelákalo přečíst natož vidět. Pokud je podle knížky natočený film, vždy si musím přečíst první knížku, abych mohla vidět film. Jsem divná, já vím. Proto jsem ještě třeba neviděla poslední dva díly Harryho Pottera, nemám je přečtené a dokonce je mám doma… ještě nevybalené (článek zde).

Zpět k odstínům:
Už kvůli obrovskému boomů kolem knih jsem neměla vůbec chuť si je přečíst a i to, jak do toho příběhu se spousta žen zamilovala, věděla jsem, že to není nic pro mě.

Kolegyně z práce o ní mluvila, ne že by mi ji přímo doporučila, ale říkala, ať si ju přečtu, že už to šílenství okolo pominulo, že aspoň budu vědět, o čem to je. Ok. Zašla jsem do knihovny, zjistila, že je volná a půjčila jsem si ji.

Kniha o 600 stranách se kupodivu dobře četla. Za víkend jsem přečetla asi 250 stran. Pak asi týden nic a na konci září jsem lehla s chřipkou do postele. Během dvou dnů jsem ji dočetla. Konečně.

Mé hodnocení?
Na jednu stranu jsem ráda, že jsem si ji přečetla, aspoň neumřu v nevědomosti a na druhou to byla blbost (nechci tu rozebírat obsah) a jsem ráda, že jsem si zbylé dvě knížky odpustila. A jen ze zvědavosti, jak to dopadne, jsem si stáhla všechny tři filmy a za dobu léčení jsem je zhlédla. Plus jeden bonus – parodie Padesát odstínů černé (je to taky blbost, ale zasmála jsem se).

Co vy? Milujete Padesát odstínů? Čtete první knížku a pak jdete na film nebo naopak?

Chodím do knihovny

… a čtu knížky.

Plním svoje novoroční předsevzetí a začala jsem chodit do knihovny a číst knížky. Kdysi jsem hodně četla, ale posledních 10 let vůbec a hrozně mě to mrzí.

Předsevzetí si většinou nedávám, ale letos jsem si řekla, že bych chtěla víc číst. V únoru jsem udělala první krok a zaregistrovala jsem sebe i dceru do knihovny. Při mé smůle se chvíli po naší registraci zhroutil systém a nemohli jsme si žádnou knížku půjčit. Že by nějaké znamění? 😀 Zkusili jsme to druhý týden.

Chtěla jsem nějakou knížku o Coco Chanel. Paní knihovnice nejprve nemohla žádnou najít a pak našla zrovna dvě, tak jsem se je půjčila. První (tu tenčí) už mám rozečtenou.

I dcera si vybrala. Zvonilku a Popelku. Musím mrknout na internet na nějaké tipy na knížky, protože výběr je docela veliký a já nevěděla, jakou půjčit, tak jsem sáhla po klasice – princezna a víla.

Manžel si neodpustil jízlivou poznámku, proč chodím do knihovny, když mám doma spoustu knížek!? Ty jsem si nakoupila, když jsem byla těhotná v domění, že s dítětem nebudu mít, co dělat a budu číst. Opak byl pravdou, na knížky se práší a já četla snad jen jednu (možná ani to ne). Dokonce jsem od něj před asi čtyřmi lety dostala celou kolekci Harryho Pottera, kterou mám ještě v igelitu. Ale cítím, že letos na něj příjde řada 😀

Co vy? Chodíte do knihovny? Čtete?