Žehlení – můj relax

Ano, čtete správně. Jsem jedna z mála, řekla bych jediná žena (žehlící muž pro mě mě scifi 😀 ), která žehlí a ještě to má ráda. Moje maminka, tchyně, tetičky, kamarádky, kamarádky kamarádek… prostě nikdo. Dokonce i v internetových diskuzích se žehlící ženy dají spočítat na ruce jedné ruky.

Buď to k smrti nesnáší a nebo mají sušičku a se žehlením přestaly. Já sušičku nechci, i když mě okolí do ní tlačí, manžel kvůli sušení prádla v bytě (ať žije léto a sušení na balkoně, kdy je prádlo za hodinu suché), věčně zavazejícímu sušáku nebo prachu, který řekněme si to narovinu je všude a pořád. Já se sušičce bráním jak čert kříži, protože nechci další “krám do baráku”, mám ráda pračku s vrchním plněním, což se s malou koupelnou a sušičkou neslučuje, dokonce jsem chtěla po kamarádce, která má sušičku několik let, aby mi napsala negativa, která s sebou sušička nese, abych měla argumenty, proč ji nechci 😀

Hlavním důvodem je, že miluju žehlení. Na fotce je sice vidět koš obřích rozměrů, který musí být opřený o dveře, ale peru každý den a žehlím jednou týdně. Pustím si k tomu večer televizi, většinou Sex ve městě, který díky tomu umím už nazpamět, když jsou se mnou děti, tak program ČT déčko, kterému zas tak neholduju 😀
Zapálím si vonnou svíčku, žehlím a relaxuju. Není nic lepšího 😉

Teď se mi dvakrát během několika dnů podařilo vyprat s prádlem papírový kapesníček, který nadělal pěknou paseku. Když jsem vytáhla prádlo z pračky, chtělo se mi brečet. Malé kousíčky byly úplně všude. Je to tu i dokonce vidět. Tak já Popelka jsem při hekající Samanthě obírala manželovo tričko, aby neměl připomínky, že kdybysme měli sušičku, mohla bych prát prádlo s kapesníkem každý den…. 😀 Toto je jen malinká ukázka mého snažení.

Co Vy? Žehlíte? Máte to rádi nebo nesnášíte? Máte sušičku nebo prosíte u manžela, abyste si ji pořídili?